MS v muškaření 2015 - Bosna a Hercegovina
35. mistrovství světa v muškaření – Jajce, Bosna a Hercegovina
K letošnímu MS v muškaření seniorů v Bosně a Hercegovině byl nominován kompletně stejný tým jako v loňském roce, kdy získal titul mistrů světa v družstvech i jednotlivcích (Luboš Roza).
Sestava byla tedy velmi zkušená, včetně mladých dravců: Tonda Pešek, Luboš Roza, Pavel Chyba, Tomáš Cieslar a David Chlumský. Trenérem Tomáš Starýchfojtů a vedoucím družstva jsem byl já, Martin Musil. V letošním roce s námi jel do Bosny jako doprovodná osoba tajemník MRS Václav Habán.
Pro tento šampionát a letošní rok byly našimi partnery a sponzory samozřejmě opět ČRS a MRS, jenž financovali tento náš výjezd. Rozpočet na bosenské MS byl velmi nízký, jelikož startovné pro bylo hrazeno recipročně, kdy v loňském roce byl bosenský tým financován z nákladů MS u nás v ČR a tak se tímto prostřednictvím na financování podílel i JčÚS.
Dlouholetým spolehlivým partnerem pro nás i nadále zůstává firma Hanák competition a Airflo, jež vybavily celý tým dohodnutým materiálem vlastních značek. Trenér Tomáš Starýchfojtů dokázal poprvé zajistit pro tým na letošní MS také oblečení značky Bushman, což bylo pro nás novinkou a jsme za tuto spolupráci velmi rádi. Velmi si podpory všech těchto subjektů, firem a značek vážíme a jsme si plně vědomi, že bez nich by to mnohdy prostě nešlo.
Vzhledem k předchozím velmi úspěšným rokům, kdy český tým při domácím MS ve Frymburku v loňském roce završil vítězný hattrick, byla i letos naše očekávání vysoká. Nicméně dobře jsme věděli, že chytání divokých ryb ve velmi čistých a mnohdy i hlubokých nebroditelných řekách na jednu mušku bude pro nás velmi složité. Tak čisté a charakterově podobné řeky u nás prostě nemáme a proto i příprava pro takové chytání je pro nás velmi složitá. Navíc omezení na chytání s jednou muškou při nymfovacích technikách rozhodně neodpovídá našim zvyklostem a velmi těžko jsme mohli ukázat to, co umíme nejlíp. Ano, když ryba sbírá z hladiny, není 1 muška problém. Problém je křišťálově čistá voda, tedy nutnost lovit na opravdu ty nejtenčí možné vlasce (mnohdy i 0,08 mm) a při poměrně velkých a silných rybách, tyto pak dokázat zdolat… A to platí samozřejmě i pro nymfy. Co nejmenší mušky, avšak dostatečně zatížené, aby se dostaly ke dnu i v hlubokých partiích, kdy výhradně divocí lipani nebyli ochotni vyjíždět pro mušky do sloupce či až na samotnou hladinu…
Ale jak se říká, je to pro všechny stejné a i my jsme byli samozřejmě odhodláni udělat maximum pro co nejlepší výsledek. Ostatně tak, jako vždy. Asi je potřeba konstatovat, že pro týmy ze zemí, kde se takto běžně chytá (Slovinsko, Bosna, Chorvatsko, Černá Hora, apod.), byl takto postavený šampionát rozhodně výhodou.
K přípravnému týdnu celý tým odcestoval v pondělí 8.6.2015 z Brna, které jsme zvolili jako místo srazu. Cesta přibližně 850km byla celodenní a v podvečer jsme se ubytovali v turistickém komplexu firmy LTG co. na řece Plivě nedaleko pod samotným „izvorem“ (místo, kde řeka vyvěrá spod skal, vyteče studená křišťálově čistá po kamenném podloží do údolí a po několika metrech vytvoří mohutnou vodnatou řeku). Většina řek na Balkáně vzniká takto, tzv. izvor… Tam nejsou běžné spleti potůčků, potoků a větších říček, které pak tvoří větší řeky. Řeka tam vznikne tak nějak „ z ničeho“.
Samotný šampionát se odehrál na čtyřech řekách a jednom jezeře. Závodními řekami byla Pliva, Vrbas, Sana a Sanica. Závodním jezerem pak Plivsko jezero na řece Plivě pod závodním úsekem u městečka Šipovo. Centrem šampionátu městečko Jajce na soutoku řek Pliva a Vrbas.
Už první tréninkové dny potvrdily, že chytání lipanů a pstruhů v takových řekách rozhodně nebude nic snadného… Ještě tak v proudných broditelných partiích, kde ryba nemá čas prohlížet nástrahu. Ale jakmile došlo ke zpomalení řeky, vznikla hluboká průzračná akvária, kde bylo možné pozorovat překrásné veliké lipany a pstruhy… A tam, tam to byla teda škola. Ryb opravdu hodně, třeba i velkých. Ale přimět je k záběru, pro nás zvyklé chytat desítky až stovky ryb v našich řekách, bylo neskutečným adrenalinovým zážitkem. Přes to všechno se nám od prvních dnů dařilo nějaké ryby chytat. Se suchou na velmi malé mušky brčkového typu, rozence, suché olivky, apod. – vesměs v olivových barvách vel 16 – 20. Špatný nebyl ani velmi malý CDC brouček, tzv. rockerka vel.16-18. Našimi nejúspěšnějšími nymfami byly dva typy napodobenin olivových jepic a naše dlouholetá osvědčená „promotávaná“ – zaječí ouško provázané růžovou nití, vše ve velikostech 14 a 16 a převážně s měděnou tungstenovou hlavou (3,0-4,0mm). Jak jsem již napsal, bylo nutné používat velmi jemné vlasce, tak nám svůj účel splnily FC od Hanák competition 0,09-0,12 mm a na suchou pak klasické nylony různých značek (Stroft, apod.) v max. tloušťce 0,08-0,10 mm.
S těmito muškami a vyvíjející se strategií lovu během tréninkového týdne jsme se připravovali na všech závodních a tréninkových řekách. Víceméně jsme byli s průběhem našich tréninků spokojeni. Tak jak jsme byli schopni pozorovat práci a úspěšnost ostatních týmů, byli jsme přesvědčeni, že naše cesta je správná…
Při obhlídce závodních úseků nám bylo ale nanejvýš jasné, že tentokrát to bude více než jindy o losu a budeme-li chtít být úspěšní, budeme nutně potřebovat veliké štěstí na vylosovaná stanoviště. Ono se není co divit. Šampionátu se zúčastnilo 27 kompletních týmů a jeden tým složený z individuálních závodníků. Bylo tedy vytyčeno a vyznačeno 28 závodních stanovišť a to pro muškaření obnáší při průměrné délce stanoviště 150m bezmála 4,5km závodní trati na každé závodní řece s vyrovnanými stanovišti. A to už pro pořadatele opravdu začíná být neřešitelný problém. Nabízí se myšlenka zredukovat počet týmů při MS např. na polovinu. Tedy vytvoření 2 divizí MS – A a B. I v jiných sportech na MS startují pouze země, které se kvalifikují. Ani fotbalového nebo hokejového MS se v nejvyšší kategorii nezúčastňuje neomezený počet týmů. Myslím si, že pro muškaření by to mělo být obdobné. Bylo by to o mnoho spravedlivější pro všechny zúčastněné země, mnohem snadněji uspořadatelné a bezesporu by vzrostla i kvalita těchto šampionátů… Přece jen některé země stále nedosahují kvalitou tam, kam by měly a i pro ně by bylo mnohem přijatelnější soupeřit s týmy v jejich kvalitativním levelu. Systém postupů a sestupů mezi jednotlivými divizemi/kategoriemi by byl naprosto jednoduchý. Jen by se v daném roce pořádaly např 2 šampionáty MS, kategorie A a kategorie B. Jednoduché, snadné, realizovatelné. A hlavně pak mnohem spravedlivější.
Ale zpět k tréninkům a samotným závodům.
Asi nejsložitější pro nás bylo Plivsko jezero. Lodní závod. Jediný trénink, který jsme tam absolvovali ukázal, že to bude očistec. To ukázal i samotný závod. Nejvíc ryb na vítězství v 1.kole ulovil Angličan Phil Dixon s 5. rybami, kdy s ním na lodi shodou okolností startoval v 1. kole Pavel Chyba (stejně jako na šampionátu v Itálii v roce 2011). V dalších kolech už na velmi dobrá umístění stačily 2 ryby. I 1 ryba byla výbornou pozicí. Padalo mnoho nul už od prvních kol. Lov angličana nám ukázal, že naše zvolená cesta je správná, tedy poměrně rychle potápivá šňůra Di5 i více se 2 -3 lurkami (na jezeře na rozdíl od řek, bylo povoleno použití 3 mušek). Po začátku kola se pokusit nalézt nasazené duháky, ač pořadatelé tvrdili, že v roce šampionátu nebyly do závodních úseků dosazeny žádné čerstvé ryby. Asi to byla pravda, kterou ale nedokážeme potvrdit ani vyvrátit. V tréninku (v tréninkové části jezera) jsme duháků příliš nechytili, tak další variantou byl příbřežní lov menších potočáků v travách a pod stromy na zlomech z mělčin do hloubky. Takto vyzkoušenou taktiku v závodě využil jen Lubka Roza v 2. kole. Vzhledem k tomu, že závodní část jezera nebyla až tak velká, duháci, ač byli vidět (i v nemalých počtech), nebyli ochotni reagovat na nabízené mušky, tudíž jejich ulovení bylo víceméně loterií. Většina závodníků tedy také od 2.kola vjela do břehů se stejnou taktikou jako my. Pár ryb se tak ulovilo, ale pak se vše rozplašilo a břehová taktika lovu potočáků byla prakticky ještě horší než čekání na záběr od duháka na „volné“ vodě… Tak se jezero stalo pohřebištěm nejen pro nás jako tým, ale i mnoho výborných závodníků, kteří by jinak při ulovení ryby v jezerním kole mohli pomýšlet hodně vysoko v individuální soutěži…
Nutno podotknout, že všichni naši kluci na jezeře svou šanci dostali a všichni záběr a rybu na prutě měli. Tentokrát jsme si však do dna vypili kalich hořkosti a veškeré štěstí, které jsme si možná vybrali dosyta v předchozích úspěšných letech, se k nám tak obrátilo zády. 3 kluci z 5. přijeli z jezerního kola s prázdnou, což se nakonec ukázalo asi jako nejfatálnější z hlediska výsledku týmu. Svoje ryby chytili Pája Chyba a Luboš Roza v 1. a 2. kole. Ostatní bohužel své ryby do podběráku nedostali… Pouze jediný tým – finové – ulovil ve všech svých kolech rybu… Velmi dobře se s jezerem popasovali tradičně angličani s iry ulovenými rybami ve 4. kolech, ale právě i španělé a američani, pro které to byl jednoznačně ten nejzásadnější krok k úspěchu v soutěži družstev…
Řeky Pliva, Sana a Sanica byly poměrně hezké, čisté. Ryb porůznu, místo od místa. Jednotlivá stanoviště, jak už jsem napsal, byla velmi nevyrovnaná. Tak už to ale v poslední době prostě bývá. Myslím, že tam jsme z hlediska lovu a taktiky neměli zásadní problém. Snad jen na Plivě jsme ty losy měli asi opravdu nepříznivé, jelikož se nikdo z kluků nedokázal přenést přes 5 ulovených ryb. Což byly průměrné (pro nás spíše podprůměrné) výsledky okolo 10. místa v sektoru a hůř. Prostě se ani jeden z kluků nedostal do nějakého snazšího broditelného místa… Vše to byly velmi hluboké nebroditelné partie, kde sice bylo vidět i dost ryb, ale dostat se k nim nebo přimět k záběru bylo téměř neřešitelné…
Na Saně i Sanici jsme střídali lepší výsledky s těmi průměrnými až horšími, prostě podle losu, jak už bylo řečeno… Bohužel. Myslím, že to co tam kluci předváděli, byly velmi dobré výkony a že by v těch místech nikdo o moc víc ryb neulovil. Některé výsledky jednotlivých závodníků z různých zemí a různých stanovišť však byly pro nás po závodech prakticky nepochopitelné. Těžko komentovat, jaký vliv na to mělo samotné umění těchto závodníků nebo patrná „dobrosrdečnost“ bosenských rozhodčích vůči všem a ochota jakkoli pomoci za jakoukoli cenu. Víc to opravdu nechci komentovat, aby to nevypadalo, že český tým neumí prohrát se vztyčenou hlavou… Chceme věřit, že všechny výsledky z jednotlivých kol a sektorů byly férové a odrážejí momentální stav, kvalitu místa a umění závodníka.
Řekou, o které se chci ale zmínit na závěr je řeka Vrbas. To byl teda bohužel největší průšvih. Řeknu jedno slovo: „MORDOR“. Pro znalce filmů o hobitech, Pána prstenů, jistě slovo dobře známé.
Už trénink na této řece nás totálně zaskočil. V placeném úseku muškařského klubu města Donji Vakuf ryby sice byly, ale... Je to úsek řeky, městská regulace, tedy nic hezkého. Co však víc? To, co tam plavalo za, troufám si říci, nechutný bordel, s tím jsme se opravdu snad nikdy nikde nesetkali… Plastové láhve byly asi to nejlepší. Ale veškerý další městský nepořádek z kanálů, který si člověk dokáže představit, včetně výkalů a jiných podobných biologických odpadů byl nad naše chápání. I voda, ač byla zakalená po deštích, samotná jako taková doslova páchla vším možným… Volba pořadatelů použít tento úsek řeky Vrbas pro MS byl totálním přešlapem a my pěvně věříme, že už se to nikdy nebude opakovat. Trénink i závod zde byl snad jen špatným snem. Navíc jsme byli všemi domácími ujištěni, že v závodním „neprivátním“ úseku pod městem nejsou skoro vůbec žádné ryby. Jeli jsme si to odpoledne jen na pár chvil potvrdit a potrénovat pod závodní úsek. To, co jsem popsal o městské placené části, zde platilo mnohonásobně více. Tedy veškerý nechutný bordel v mnohonásobně větší míře. Na břehu tuny pet lahví, a dalšího neidentifikovatelného nepořádku. Navíc tedy opravdu bez ryb. Kompletní tým v tréninku pod závodním úsekem nechytil ani jednu bodovatelnou rybu.
Pro závod se ukázalo jako stěžejní mít velkou „kliku“ na los a sáhnout si na jednou z top míst – stanoviště v nejhornější části závodního úseku, tedy max. 1-5. Tuhle jedinou kliku měl Lubka v prvním kole, kdy z 2. stanoviště nekompromisně přinesl 1. místo v sektoru s 22 rybami. Za ním polák Marchewka bral 2. v sektoru s 10ti rybami ze stanoviště číslo 1 a pak už to bylo o max. 4 rybách (3.místo), ale spíše nulách a max. 1 rybě pro většinu závodníků v celém sektoru. Obdobné to bylo ve všech 5-ti kolech… Kdo měl štěstí na top fleky, mohl pomýšlet na nějakou tu rybku, zbytek bojoval o „holý život“ ulovením aspoň jedné měřitelné ryby… Ta horní místa byla s nějakými rybami právě pro to, že navazovala na „privátní“ tréninkový úsek ChaP, kde pro trénink byli vysazeni čerství potočáci, kteří pak splavali a zdrželi se na těch nejvyšších místech závodního úseku.
Naši kluci, kromě Lubky to štěstí bohužel neměli. Tak jsme z Vrbasu přivezli 2 nuly (David Chlumský s Tomášem Cieslarem) a Tonda Pešek dohonil jednoho malého pstroužka, který byl však z těch „jednorybek“ nejmenší, tak ani tahle rybka nebyla nijak výraznou pomocí pro celý výsledek družstva.
Pominu-li velmi špatně zvolený sektor a úsek řeky Vrbas pod městem Donji Vakuf, jelikož tam prostě žádné ryby prakticky nežily, pak ale nemohu odpustit tuto volbu právě s ohledem na nepořádek, který opravdu nehází dobré světlo na obyvatele této oblasti Bosny a Hercegoviny. A to nemluvím o dojmech nás účastníků MS, kteří za to, aby se mohli zúčastnit, platí opravdu nemalé finanční prostředky. Víc k tomu snad nemá smysl dodávat.
Jak je patrné z celého mého hodnocení letošního světového šampionátu, nebyli jsme bohužel příliš úspěšní. Spíše se hodí výraz, výrazně neúspěšní. Bohužel je výsledek z MS v Bosně pro nás nejhorším výsledkem za posledních 15-20 let (nestudoval jsem anály a statistiky, jen co pamatuji). Chceme se z toho všeho poučit, ač velmi dobře víme, že mnoho faktorů, které měly na náš výsledek fatální vliv, prostě ovlivnit neumíme ani ovlivnit nedokážeme… Jsem přesvědčený, že stále patříme do nejužší světové špičky a že to potvrdíme v nadcházejících šampionátech (ať už letos při podzimním ME v Itálii nebo příští rok na MS v USA). Nechci, aby nad českým reprezentačním týmem v muškaření kdokoli lámal hůl. Jsem si jistý, že došlo k souhře okolností, mixu smůly a nedostatku štěstí a v tomto případě je i potřeba říct, že ani samotné ryby, které jsme třeba i viděli, nám naše mušky prostě nežraly tak, jak bychom si představovali a jak jsme zvyklí. Uděláme všechno pro to, aby se to neopakovalo a abychom potvrdili naše výsostné postavení mezi nejlepšími muškařskými týmy na světě.
Gratulujeme vítězům. Týmu Španělska, který už mnoho posledních let chytá vynikajícím způsobem. Na posledních šampionátech bylo pro nás opravdu velmi obtížné tento tým pokořit. Jen potvrdili svoji vzestupnou tendenci a tento pro ně historický úspěch a první titul týmových mistrů světa si zcela určitě zaslouží a my jim ho přejeme. I americký tým posledních pár let nastartoval systematickou práci s mladými, a nyní sklízí ovoce své práce. Jejich možnosti (ať už materiální či finanční) jsou z našeho pohledu prakticky neomezené a i oni se určitě zařadí ke stálicím na nejvyšších postech světové muškařiny. Bude velmi obtížné s nimi držet krok už jen v příštím roce u nich na jejich domácím hřišti. Třetí tým Bosny a Hercegoviny plně využil domácího prostředí a určitě si také zaslouží naši gratulaci. Jejich výsledek je vyústěním znalostí domácího prostředí a specifických způsobů lovu. Uvidíme, jak dokáží udržet tento trend a kvalitu i jinde v pro ně neznámém prostředí. Čtvrtí Francouzi zaslouží absolutorium. Jejich finiš, kdy nedosáhli na týmový bronz na poslední chvíli a prohráli tu medaili jen o 1 bod je opravdu doslova už jen neskutečnou smůlou… Začátek pro ně byl horší než pro nás, pohybovali se ve výsledkové listině někde za námi, za hranicí 10. místa. Přesto však celý závod poctivě pracovali a zúročili tak i obrat ve štěstí s lepšími losy, kdy pak svým uměním dokázali „na oko“ s jednou muškou chytat podstatně více ryb, než kdokoli jiný ve stejných stanovištích. My jsme se bohužel nedokázali vyhrabat z nepříznivého postavení týmu po celý průběh závodu a vyústěním bylo nakonec celkové 10. místo. Nejlepšího umístění v jednotlivcích dosáhl z českého týmu obhájce individuální trofeje Luboš Roza 11. místem. A to rozhodně po roce není špatné umístění.
Mistrem světa v jednotlivcích se stal Polák Piotr Marchewka, na druhém místě skončil velmi překvapivě Černohorec Nikola Trebjesanin a třetí pak byl Američan Devin Olsen.
Děkujeme všem, kteří nám drželi palce. Je nám líto, že to nedopadlo lépe jako v předchozích letech. Věříme, že tímto naše úspěšná léta nekončí a že znovu zaútočíme na nejvyšší příčky. Děkujeme všem partnerům a sponzorům za podporu, velmi si jí vážíme a věříme, že tento náš výsledek nebude mít žádný vliv na další možnou spolupráci
Martin Musil
Vedoucí družstva ČR v muškaření
